UKÁZKY Z PROTOTEXTU PŘIPRAVOVANÉ KNIHY

/Ladislav Čumba/

Filozof se tváří, že celý život zkoumá pravdu a pak hned přijde někdo jiný, který řekne, že ten či onen velikán pravdu neměl, ale že ji už našel on sám nebo se k ní na rozdíl od všech ostatních filozofů alespoň přiblížil nejblíž.
Ludwig Wittgenstein ve své knize vydané pod názvem Tractatus logico-philosophicus napsal: „Hranice mého jazyka jsou hranicemi mého poznání.“ Dále často připomíná, že „Filozofie je činnost naprosto zbytečná“. Dokonce to dovede do extrému: „Mé věty se ozřejmují tím, že ten, kdo jim opravdu rozumí, je rozpozná jako nesmyslné.“ Nutno k tomu dodat, že tato šedesátistránková publikace je navíc jedinou knihou, kterou publikoval za svého života. Tedy pokud nepočítáme nepříliš používanou, ale ve své době velmi praktickou, slovníkovou příručku pro žáky a učitele dolnorakouských základních škol, obdobu našich Pravidel českého pravopisu.
Ke konci života ještě připravil druhou publikaci, kterou už ale nestihl vydat. Při její přípravě napsal nakladatelství cambridgeské univerzity, že by bylo dobré vydat v jednom svazku jeho první knihu společně s tou druhou, která tu první vyvrací.
Proč se ale po zadání jeho jména do internetového vyhledávače objeví i sto let od sepsání těchto publikací více než 7 120 000 různých odkazů? Pro srovnání, po zadání jména Václav Havel se jich objeví zhruba 1 950 000 a komerčně nejúspěšnější český sportovec Jaromír Jágr má 4 960 000 odkazů.
Řádný profesor filozofie na Vysokém učení Karlově a vědecký pracovník Filozofického ústavu Akademie věd jménem Pavel Kouba říká: „Dějiny filosofie se posouvají vpřed dezinterpretacemi předchozích myslitelů.“ To připomíná cambridgeského profesora A. N. Whiteheada: “Veškerá filosofie jsou jen komentáře k Platónovi.“
Autor předkládané knihy je jen nehodný zapisovatel krásného příběhu, proto kompetentní informace o filozofovi, nedejbože filozofické interpretace jeho filozofie, hledejte jinde. Přesto si dovolí poukázat na jednu krásnou vlastnost filozofie. Pokud pracuje poctivě, může se filozof, na rozdíl třeba od konstruktéra letadel nebo stavitele mostů, mýlit. Jeho následovníci „chybu“ vidí a mohou na jeho činnost navázat.

0 Předehra
Ten, kdo mým větám opravdu rozumí, je rozpozná jako nesmyslné.

0.0
Představte si, že váš žák v rozporu s tím, co mu na hodinách říkáte, zkonstruuje vůbec první počítač. Představte si, že někdo musel být první, kdo řekl, že počítač je hardware a software. Představte si, že někdo musel být první, kdo řekl, že software budou nuly a jedničky, zapnuto, vypnuto. Představte si, že ten samý žák je nejlepším dešifrátorem všech dob a rozhodující mírou pomůže k britskému vítězství nad Německem.
Představte si, že se studenti homosexuálního/bisexuálního kroužku z vaší školy stanou nejúspěšnějšími špiony všech dob, když úspěšně seženou plány atomové bomby a doručí je Stalinovi.
Představte si, že těsně před koncem studené války řídící důstojník jejich buňky se stihne objevit na sovětské poštovní známce.
Představte si, že tito špioni pracovali se samotným autorem knih o Jamesi Bondovi.
Představte si, že jste za celý život stihli vydat jen malou šedesátistránkovou brožurku, ve které jste napsali, že jste v ní vyřešili všechny problémy filozofie. Představte si, že tu knížečku za zásadní práci považují dokonce i ostatní.
A představte si, že úvodní slova této knihy znějí: „Svět je všechno, co je faktem.“

0.1
Je známo, že na počátku bylo slovo. Tím slovem se zabýval filozof a ten se jmenoval Ludwig. Rodiče, jejichž jméno nosil, se jmenovali Karl a Leopoldine Wittgensteinovi. Mamince se doma říkalo Poldi.
Také je známo, že poblíž pražského letiště leží průmyslové město jménem Kladno a že v tom městě byly a možná ještě jsou výrobny ušlechtilé oceli, které se jmenují Poldi.
Méně už se ví, že tato Poldi, jejíž tvář znají minimálně všichni fanoušci českého hokeje z hrudi božského Jaromíra Jágra, je tou samou Poldi, jejíž syn se stal nejslavnějším profesorem filozofie na cambridgeské univerzitě ve 20. století. Ještě méně se ví, že její manžel a Ludwigův otec byl nejúspěšnější kapitalista Rakouska-Uherska, protože jako první pochopil rozdíl mezi monopolem a konkurenčním prostředím a na tomto rozdílu ve správný čas a ve správném oboru neuvěřitelně zbohatl.
Co se však prakticky neví, co se s tímto kapitálem stalo a jaký byl vztah mezi těmito penězi a dějinami filozofie 20. století. Na počátku tedy bylo slovo a náš příběh začne tím, že si řekneme, že syn Ludwig se Karlovi a Poldi narodil v jejich domě na předměstí Vídně s adresou Neuwaldegg, Hauptstrasse 40, dne 26. dubna 1889 v 8 hodin 30 minut večer.

0.2
Je známo, že v tramvaji člověk vyslechne ledacos. Zpravidla se jedná o věci, které slyšet nikdy nechtěl. Představte si, že v tramvaji potkáte dva mladé lidi, kteří se spolu dohadují o kvalitě televizního zpravodajství na různých stanicích. Ona říká, že: Veřejnoprávní televize je tak nudná! A on jí na to odsekne: Ale dostaneš tam opravdová fakta! Ona mu odvětí, že fakta jsou všude stejná, a s tímto konstatováním oba svorně opouštějí tramvaj. Vše by v takovém světě bylo mnohem jednodušší.
Tato kniha se pokusí ukázat, že jsou fakta, fakty a zobrazovaná skutečnost i spousta dalších věcí, a jen tím, že je poskládáme vedle sebe, z nich lze uspořádat různé verze světa. V této knize nás nebudou zajímat světy různých lidí, ani svět laskavého čtenáře, ani svět vševědoucího autora. Autor se jenom na příkladu faktů ze života jednoho filozofa pokusí poskládat jednu z verzí Wittgensteinova světa a touto verzí pobavit sebe a v případě úspěchu také svého čtenáře.

1 Rodina
O čem nelze hovořit, o tom se musí mlčet.

1.0.0
Na světě jsou věci mezi nebem a zemí, které by měly zůstat skryté.
Jiné věci jsou zase každému na očích, ale trocha cudnosti, neřkuli tajemství, by jim rozhodně neuškodila.
Také je známo, že na kladenském náměstí měl být roku 2013 vztyčen pomník Karlu Wittgensteinovi od architekta J. Červeného.
Pomník měl být zhotoven ze čtyřmetrové traverzy, do které by byly vygravírovány wittgensteinovské informace a samozřejmě i jméno začínající na „W“.
Také je známo, že souhvězdí Kasiopea tvoří pět jasných hvězd.
Na rakouské, německé či anglické obloze je vidět po celou noc a celý rok a prodloužení spojnice zadní nožičky písmene „W“ směřuje na hvězdu jménem Polárka a tím pádem je možné se podle tohoto souhvězdí orientovat.
Wittgensteinův první životopisec, americký profesor Norman Malcolm během vycházky svému cambridgeskému učiteli řekl, že je to „M“ jako Malcolm. Wittgenstein mu na to odpověděl, že je to W, protože už za jeho dědečka v Lipsku před polovinou 19. století tomu tak bylo.
Pomník ve tvaru traverzy vztyčen nebyl. Kladenští občané ale wittgensteinovskou připomínku na otce zakladatele ve tvaru dvojitého W naleznou za jasného počasí po celém Kladensku nad svými hlavami každou noc.

1.4.5
Je známo, že krásná Poldi pocházela z muzikální rodiny. Tato rodina se do Vídně přestěhovala z lázeňského města jménem Teplice.
Rodina Kalmusových se do centra mocnářství přestěhovala ze severočeského lázeňského města jménem Teplice.
Jak se seznámili? Poprvé se viděli na svatbě příbuzných. Karlova sestřenice si brala bratrance pozdějšího ředitele vítkovických železáren Paula Kupelweisera. Poldi byla švagrovou důstojníka ubytovaného ve wittgensteinovském rodinném sídle v Laxenburgu.
Nejdříve ji poznala Karlova matka a sestry. Ona hrála na piano, on hrál strunný doprovod. Láska je mocnější než všechny zbraně světa. Karlovu otci se sňatek příliš nepozdával. Poldiny rodiče konvertovali ke katolické víře a Christian Wittgenstein svým synům a dcerám zřetelně sdělil, že žádné z jeho dětí se do rodiny konvertovaných židů ženit ani vdávat nebude. Všichni toto přání respektovali, až na Karla. Jaké to mělo důsledky? Karl se musel na začátku své kariéry protloukat sám.
Svatba Karla a Poldi se tedy konala i přes odpor Karlova otce a autor této knihy neříká, že to byl amerikánský důvod zavádění nových tradic na starý kontinent, případně jestli se konala z čisté lásky nebo spíše proto, aby se Karl mohl usadit. Přesto bych rád čtenáře informoval, že se svatba konala 14. února, tedy na svátek sv. Valentýna.
Karlovi bratři se jmenovali Paul a Ludwig. Po kom se jmenoval budoucí filozof? Po strýčkovi.

1.5.1
Je známo, že nejvíce vtipů o orchestrálních hráčích se týká violistů.
Jaký je rozdíl mezi violistou a violou? Viola má duši. Jaký je rozdíl mezi violou a rakví? Rakev má tu mrtvolu zevnitř…
Méně se ví, že v rodině Karlovy Poldi vyrůstal první sólový hráč na violu – Joseph Joachim. To byl Poldin bratranec a rodiče ho dali na výchovu k rodičům Poldi, protože mu mohli jako majetnější poskytnout lepší vzdělání a podmínky pro rozvoj jeho hudebního talentu. Joachim byl oblíbený virtuóz tehdejšího německého skladatele č. 1 – Johannese Brahmse. A ten se pak stal rodinným přítelem i Poldi a Karla a jeden jeho koncert se dokonce premiéroval v provedení rodinného ansámblu. Takže umění č. 1 v rodině W. byla hudba. Jak píše největší ze srbských prozaiků Milorad Pavić: Všichni velcí houslisté za posledních dvě stě let s výjimkou Paganiniho byli židovského původu. Joseph Joachim premiéroval Brahmsův První koncert pro housle a orchestr, o třicet let později stejnému velkému Brahmsovi premiéroval vrcholný houslový koncert. Odehrál též londýnskou premiéru koncertu Antonína Dvořáka. Karl financoval Brahmse, Mahlera, Schoenberga, R. Strausse.
Než se tedy i v této knize jedno z dětí Karla a Poldi zapíše do dějin hudby, tak si povězme příběh…

1.5.2
V knihách typu Dějiny hraní na violu, Dějiny hraní na strunné nástroje apod. se pravidelně objevuje bez ohledu na autora stále stejné slovní spojení: „Největší houslista moderní éry se jmenoval Joseph Joachim.“ První sólový hráč na violu se jmenuje Joseph Joachim. Jednalo se o bratrance krásné Poldi. Jeho rodiče byli chudí a tak vyrůstal u příbuzných a dostalo se mu stejného vychování, jako jeho sestřenici.
Také se ví o nadání některých hudebníků s poškozeným zrakem. Ray Charles nebo Stevie Wonder prorazili i do světa globální popmusic. Slepý klavírista a varhaník Joseph Labor byl nejlepším přítelem Josefa Joachima. Působil jako varhaník v hradní kapli na Hofburgu. Do rodiny svých přátel často docházel a Poldiny děti ho oslovovaly: „Strýčku!“ Po zranění Ludwigova bratra Paula to byl právě on, kdo pro něj složil první sólové skladby pouze pro levou ruku.
Zanechme tedy vtipů o violistech a rozlučme se s tématem tím z nejzprofanovanějších: Na zkoušce symfonického orchestru se na sebe velice zlobí hobojista a koncertní violista, pořád po sobě ošklivě pokukují a spílají si. O pauze si je k sobě pozve dirigent a říká jim: „Pánové, to mi řekněte, co jste si udělali?“
Hobojista žaluje: „Když začínala zkouška, tak on šel kolem mého stojanu a rozšlápl mi všechny plátky!“ A violista: „To nic není, on mi potom rozladil jednu strunu a nechce mi říct kterou!!!“

1.6.1
Kdo má peníze, nechává si stavět. Kdo má peníze a vkus, nechává si stavět od solidních architektů. A kdo chce podnikat, musí podnikat v centru obchodu, například ve městě, kde sídlí burza nebo úřady rozhodující o zakázkách. Abyste i svým obchodním partnerům ukázali, stavíte svůj dům tam. Je známo, že do Vídně jezdí spousta turistů prohlížet si památky. Jednou z nich je pavilon Secese od opavského rodáka, architekta J. M. Olbricha.
Stalo se to takto. Malíř Gustav Klimt byl tak trochu rebel. Měl namalovat pro vídeňskou univerzitu nástropní malbu. Konzervativní malířské kruhy však výsledek práce mistra nového secesního stylu odmítly. Ten si s tím však hlavu příliš nelámal. Mezi vídeňskými podnikateli se procesem, kterému se dnes říká “brainstorming”, přišlo s přijatelným řešením. Podnikatel Karel Wittgenstein tuto alegorii filozofie a dalších krásných umění za 2000 korun zaplatil. Dodejme, že například nejlépe podporovaný básník německého jazyka dané doby jménem R. M. Rilke s takovou částkou zvládl živit svou rodinu a udržovat svůj vysoký životní standard v kruzích evropské šlechty po dobu jednoho roku.
Tímto Wittgensteinovým nákupem však jeho podpora okruhu malířů nového stylu kolem Gustava Klimta neskončila. Ujal se také předsednictví v přípravném výboru výstavy Secese a bylo to z jeho podnětu, že se nakonec místo provizorního dřevěného pavilonu postavila dle projektu J. M. Olbricha dodnes obdivovaná, stejnojmenná kamenná secesní budova.
Dále se ví, že Klimtovy portréty paniček z lepší společnosti byly velmi drahé. Skandály však působila nikoliv vysoká cena od nejdražšího portrétisty v celé Vídni, ale šuškanda týkající se poměru portrétisty s některou z portrétovaných. Laskavému čtenáři je asi jasné, že o takových věcech hodlá autor této knihy mlčet.
Obzvláště když ví, že právě u Gustava Klimta si rodina objednala svatební portrét Ludwigovy sestry Margarethe. Že je to portrét víc než zdařilý, že je to přímo mistrovská Klimtova portrétní práce, se může přesvědčit každý z návštěvníků mnichovské Pinakotéky.

1.8.1.2
Ví se celkem dobře, že průmyslový magnát kníže Karl Wittgenstein zemřel 20. ledna 1913 na rakovinu hrtanu. Co se už ví méně, jaké byly na toto úmrtí reakce. Ludwig se urychleně vrátil na pohřeb do Vídně. Britské Timesy otiskly nekrolog oznamující smrt rakouského Carnegieho.
A v radikálních novinách „Svoboda“ vycházejících na Kladně, řízených budoucím československým prezidentem Antonínem Zápotockým, se objevil redakční nepodepsaný nekrolog končící slovy: „Konečně zhynul ten, jenž z krve kladenských dělníků vydřel 60 milionů.“