TROFEJ

/David Lázeňský/

povídka z Kánonu „Povídky o Lorovi“

Ozvalo se, prrrrrrrrrrrr a vyjížděli postupně: Masaryk na Benešovi, Hácha na Svobodovi, Husák na Babišovi, Havlenko na Klausovi a Cibulka na Míle. Projeli Hračana, zdravíce vůkol jásající davy do čehož vlály skvostné standarty.

28. říjen – vznik samostatného Československého státu

/z Alfrédova zápisníku, rok 1918/

Alfréd zběžně lordovi vypucoval kabát od jehličí a srdečně vítal svého pána i přítele, navrátivšího se z honu v hustých lesích a neprostupných porostech, které obklopovaly panství kam jen vilné oko v tuto roční dobu dohlédlo. Lord zdál se jaksi zasmušilý. Bude to nejspíše tím počasím, zamyslil se Alfréd a zadíval se skrz vitrážové okno na nehostinně vyhlížející alej, jenž lemovala příjezdovou cestu k panství. Listí z mohutných buků a kaštanů již opadalo a tak, při pohledu z kopečku na tři míle od panství, alej vyhlížela jako obrovské pařáty trčící zlovolně ze samého nitra těchto mlhavých luk. V dálce se objevil zaprášený kočár.
Zde bych si dovolil ocitovat z deníkového záznamu samotného Alfréda: „Když jsem uvedl nečekaného hosta do modrého salonku ohlásil jsem lordovi, že se podává večeře. Ten ale na nic nehleděl a hrabošil v zásuvce svého psacího stolu, až pojednou uchopil jakýsi rukopis a zadíval se do něj pod světlem mohutné lampy se zeleným stínítkem. Začetl se a… upadl na zem. Když lord procitl, mumlaje nesouvislé věty typu: „Já tě uříznu.“ „Ty seš Babiš.“ „Kde je číslo na Cibulku?“ a podobně, zmizel v modrém salónku, kde stále čekal podivný host – malý pán ve fraku, jak jsem se později dozvěděl, nakladatel.“
Po několika hodinách zaznělo mramorovou chodbou ufprrrrrr. Lord vkráčel do pracovny pod paží svíraje hlavu nakladatelovu, do jejíž úst byl bezpochyby vecpán lordův rukopis, tak usoudil Alfréd, který lordovo písmo znal a napsal o něm několik kaligrafických studií. „Co se to děje, milorde?“ otázal se. „Babiš!“ zašeptal nejdřív pro sebe lord. Terpve pak si uvědomil sluhovu přítomnost a pravil vznešeně hlasem, který by mohl podepírat lomené oblouky v průčelí těch nejmonumentálnějších gotických katedrál: „Nic, nic drahý Alfréde, snad se alespoň tato hlava bude dobře vyjímat mezi ostatními na stěně trofejí“.