SPRAVEDLNOST

Snílek promlouvá o spravedlnosti soustavně s tím, že ji máme zajištěnu zákonem. Zákon promlouvá o spravedlnosti přízemní řečí peněz, mezí a semtam se vzletně zasní. Pozor, když mluví nešťastník o spravedlnosti řečí ústrků a křivd.

Sebevědomá spravedlnost sytí svázané snílky. Mrchy mají moc. Po porodu přijde přehodnocování podmínek přežívání. Rozdíly různě radostných rodin.

Mezi námi, kdyby se každý narodil do absolutní pohody, náruče lásky, materiálního dostatku, stejně by přišly duševní krize. Jak by jen bylo možné zajistit spravedlnoust startovních podmínek všem? Utopie útočí na naše snílkovské smysly. Šestý smysl pro spravedlnost bolí, až nutí tělo křičet. Vždyť takhle jsme si to nevysnili: nezájem blízkých, smutek partnerů, neúspěch neschopných a naopak. Sledovat utrpení slabých a poslouchat šustění špinavých peněz, šplouchání a hukot jejich praček, ze kterých se pak přelévají na účty zlodějů, to také není ono.

Být spravedliví, dokonce i v hněvu, toť úkol pravých mužů a žen nového století. Stát v pravdě, správně dlít, být spravedliví, to chceme. Jak Hus držet pravdu, jak Iustitia, socha spravedlnosti s mečem a váhami a páskou přes oči.

Ale každý z nás má jiné talenty, životní zkušenosti, jinou odolnost, výdrž, trpělivost, sebedůvěru, sebelásku. Krotčí z nás klopí uši rychleji a stahují ocas víc mezi nohy. Lid divoký, zejména mamonářsko-novinářsko-politický se snadněji rve o blbosti a za sebou táhne na skejtu slepou spravedlnost.

Spravedlivá je v tomto kontextu jen lhostejnost. My lhostejní
nechceme být. Chceme protiváhu nespravedlnosti.