Sen o zeměkouli pana S.

A je zeměkoule na světě od toho, aby plodila. Čtyřnohá, platónská, celá. A Jitce zcela se cela hodí k pleti, v pletivu ji omotávám vilným pohledem a pak si hraju na svůdníka. Zatím sám počítám s budoucím lepším a s orgasmem. Kondomy nenosím do Atén. Ani do bordelu bytí božím bičem. Ani jinam. A tak se už hromadím na prahu tohohle sebevyjádření jako. Chlípně se usmívám za rohem ze slonoviny.

Ráno je. Je mi zle. Blíží se půl pátá. Čas, kdy se den obrací v noc a noc v den, kdy se vše jeví ještě docela nerozsvícené v mém panelákovém městečku. Stůňu touhou po sexu s dobře známou osobou opačného pohlaví. Zalezl bych si do ní jazykem a byl celý obklopený, ulepený, šťastný. Místo toho spřádám plány na štětku. Nemohu ovšem mít nic s nemilovanou osobou, v čínském horoskopu jsem věrný jako pes. V českém ostrý s rohy z ocele a vlnou vydechující teplo. Včera jsem usínal s ovečkou, stačila jedna, vůbec jsem nemusel začít počítat. Marně obracím na misce vah těch třináct stovek, co by bylo potřeba obětovat zážitku. Nic si za ně nekoupím, radši si je nechám.

Odjakživa zbožňuju především Terezy. Je to už tak zařízeno. Vždycky se nějaká namane a úplně mě srazí. Tohle kňourání holky hodně bere. V hlavě mám letní záležitosti několik let staré, a tak se pomalu převlékám za vlkodlaka. Tím se člověk nerodí, ale stává. Všechny ty kamarádky, co mě teď nechtějí, už vymyslely mé budoucí já. Neuhnu pohledem a svlékám na zastávce gymnazistku. Nakonec jí narychlo naplácám lžící na boty. Biju se pěstmi do obličeje a koušu se do jazyka, který jako by nebyl. Zintenzivňuju to a biju se rychleji a mocněji těmi pěstmi. Až vytryskne první kapka semene smíšeného s krví. Jsem starý a všechno jsem zazdil. Tak aspoň pivo si dám, i když je po ránu věru málo co slavit.

Já dozrává dost zhurta. Jsem už víc člověkem než včera. Jenže se v tom topím a dochází mi ibuprofen. Samorost rozplizlý na pánvi z letokruhů si dělá vajíčka…

Tak se můj pacient pan S. projevoval, ještě než mi byl svěřen do péče. V první řadě bylo potřeba redukovat jeho touhu po originalitě, jeho hledání jehel v kupce sena. Navrhl jsem mu následující cvičení: představte si, že jste s ženou v posteli a ona má hlavu poblíže vašeho rozkroku. V ten moment začne recitovat zpaměti vaše texty.

Druhou potřebou pana S. bylo se rozpohybovat. Vlivem antipsychotické léčby přibíral na váze. Psychiatr stojí často v pozici toho, kdo vidí pacienta chřadnout a neví, jak mu pomoci. Sám jej nemůže držet za nohy a zvedat mu hlavu ke kolenům. Nakonec rezignuje a soustředí se na jiné pacienty. Často je to problém tzv. metafor. Šém k pacientově vůli je zakopán hluboko v zemi, které se lékař instinktivně štítí. V případě pana S. vidíme manifestovaný, ale nežitý sklon k sadomasochismu. Rozhodl jsem se neredukovat tuto tendenci, a naopak ji využít k posunu na poli duševního zdraví. Ostatně sadomasochismus je dnes mnohem lépe přijímám než obezita nebo schizofrenie.

Poprosil jsem pana S., aby si rozmyslel, kam až by chtěl se ženou v tomto směru zajít. Chtěl jsem přesně znát jeho hranice a chtěl jsem také, aby je znal sám. Jak jsem se správně domníval, pana S. tížila především zmatenost. Jakmile prozkoumá své sklony a bude s nimi zajedno, uvolní se prostor k jejich zakotvení v realitě.

Třetím problémem byla evidentní deprese. Nasadil jsem medikamentózní léčbu, zároveň se však rozhodl hledat další pevné body. Pacient má obsesivní potřebu filosofovat. Nedostatek důslednosti vyvažuje přeskakováním z tématu na téma. V této oscilaci, v tomto věčném světélkování, spatřuje svou devízu. Protože nejevil dost pevnou vůli na to, aby se ve svých textech vyznal a vyznačil sám jejich symboliku, poprosil jsem ho, aby si přinesl dvě až pět vět na téma úspěch. Předpokládám, že právě hmotný a nejen hmotný úspěch může pomoci člověku s adaptací na vnější svět.

Pan S. mi přinášel po dobu dvou měsíců zcela neuspokojivé texty o úspěchu, průlom ne a ne nastat, což v naší spolupráci působilo menší rozvraty a jistou oboustrannou rozmrzelost. Po vzoru Carla Junga jsem doporučil svému pacientovi návštěvy nevěstince, přicházel mi na sezení pomačkaný a byl cítit. Stále se věnoval jednotlivostem typu tanga, fackování a neschopnost říct si při sexu o to, co se mu líbí. To je ta cesta do království nebeského, problesklo mou křesťansky orientovanou myslí. Trénovali jsme asertivitu a on přicházel na schůzky stále více zmačkaný a byl mnohem více cítit, úsměv na rtech ho od jisté doby už neopouštěl. Doporučil jsem mu setkávání s hygienickou sestrou. Několik sezení jsme věnovali určování hranice mezi takovou sestrou a sexuální pracovnicí. Co se hodí v nevěstinci, nehodí se v pracovně hygienické sestry, a přestože pacientovy oblíbené pornofilmy tyto bariéry relativizují, je lepší považovat je za pevné a dané. Hygienická sestra se pokusila panu S. návštěvy nevěstinců zakázat a mluvila s ním o nemocech. Tento konflikt autorit byl pro něj velmi matoucí. Sestra komplikovala mou práci, a tak jsem se rozhodl jí zavolat. Byla to žena asi třicetiletá, evidentně volných mravů, přesto moralistní na pracovišti až hanba. Navrhl jsem schůzku ve třech. Odmítla s tím, že kazuistické semináře jí pojišťovna neproplácí. Problesklo mi hlavou něco velice nemravného, rozhovor jsem radši stočil k praktickým věcem. Nezapomněl jsem zdůraznit, že její věcí není hovořit o vhodnosti nebo nevhodnosti čerpání služeb v bordelu. „Soustřeďte se na sprchu a prezervativy a zbytek nechte na mě,“ vyžadoval jsem nedůtklivě. Podvolila se a já spokojeně zavěsil.

Nepoznal jsem nyní na panu S., jestli přichází z nevěstince nebo z oběda. Po této zhruba půlroční anabázi s hygienou jsem se opět pokusil vyžadovat pět vět o úspěchu. Odevzdával mi celé traktáty, chybělo jim však nutné sociální cítění, schizofrenií nejhlouběji narušené. Poslal jsem ho do ZOO a nutil ho popisovat zvyky goril. Způsobil jsem mu tím záměrně menší propad, který jsem následně kompenzoval pozváním na pivo. Tenhle trumf je vždycky v rukou silnější strany. Mluvil jsem s ním o tom, jak se silně a smysluplně rozvíjí a on konečně trefil tu pravou notu.

O úspěchu napsal: Mé hranice se každý den posouvají blíže a blíže té skříňce, kde si sestřička schovává růžový vibrátor svých rtů a snů. Je Pandořina jen ve smyslu zákazu. Hovořím s ní o běžných věcech a vynechávám černá tanga zaříznutá do opruzené kůže. Jejich taháním si zkracuju dlouhou chvíli, když zrovna netvořím to, čemu se říká skutečný polibek. Přesto se občas hladím na hřbetu ruky tak, aby poznala, že mi její případná maniakální odevzdanost ani v nejmenším neuniká. Pak si ale řeknu, že jako spisovatel tomu musím klást meze. „Jsi pro mě krokem k návratu sebevědomí, nečekej od toho více než pár hezkých chvil,“ myslím si v duchu, který se sytí jejím parfémem s příchutí chloroformu.

Když jsem konečně pochopil, že pan S. neustoupí ze svého bláhového snu o spisovatelství, rozhodl jsem se mu ho v celém rozsahu povolit. Naštěstí už nehrozilo, že bude do konce života podvazovat jediná a stále více povadlá ňadra bezvýznamné hygienické sestry. Měl sebevědomí až na půdu velké literatury a překladů do čínštiny, španělštiny, švédštiny se skutečně mohl dočkat. Když jsme se loučili po zdařilém tahu, dal jsem mu z legrace pěstí. Trefil jsem ho na spánek tak nešťastně, že se mu rozsvítilo a rovnou mě kolenem zmasakroval rozkrok. Plivali jsme na patník krev s vínem a smáli se, protože jsme poprvé byli stejného věku i vyznání.

Mou ordinaci opustil před třemi lety, před rokem mi přišlo pozvání na svatbu a s ním i výtisk románu. Četl jsem v něm o sobě a plaval mezi řádky, co chvíli jsem se děsil recidivy, ale ta tenká linie souznění se světem ho už nikdy neopustila. Hledal jsem si na netu fotky jeho ženy a večer si představoval, že jsem u nich na léčení a z nudy ji plením jazykem a ona že mě okusuje u samého kořene mého bytí. Bylo to příjemné a ještě účinnější než naše dávná sezení. Jeho pohled mi probodával zátylek a já se mnohem více zahloubal do slastného přemýšlení. Možná jsem ve své praxi něco zanedbal.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

three + fourteen =