Rap

/Michal Kašpar/

Já jdu městem lidem vstříc
nastavuju jim svou líc
kde by trup na rubu rup
tam by ukázal se jejich čili váš škleb
můj rap je tu teď hleď vpřed
ve verši svět a světelně ho vstřeb a kup

Já jdu městem vám všem vstříc
jdu od Bohnic jdu do zvonic
jdu městem kde nic tu nic
jen krám a bus a vlak
a chrám a spěch a tak
a tak se nevztekej ty hloupá sílo
nebourej mi hromský dílo
můj rap tepe chvat a shon a bere tep a tlak
tomu organismu
hned ho nasaju a slíznu
a obrátim oči vpřed a v bok
a nenápadně utrousím pár slok

Jdu po náměstí a přes koleje
já jdu a štěstí když mi přeje
vyberu šlupku z voleje
a obrátim jí proti světu
ve vyšpuleným kabaretu
co jen chvilku potrvá
je to otrava že v Praze v městě
čítám jako v manifestě
že lidi jsou tu bezcílní a bezprizorní
že místo děr jsou duchamorny
s označením multikino
že netěším se na mimino
že vzácně v tomhle kabaretu
si vezmeš kabát z internetu
osmělíš se do ulic
že není víc udic
že je v tom háček
že naivní náfuka jsi a za korunu
tě posměváček snadno uloví
lušti lušti tu runu a kulový

Já jdu do ulic
mám rudou líc
to z diabetu
nebo jsem vylez z internetu
rovnou do větru
a možná jsem zrudnul v metru
nebo to tak mám od dětství
jsem indián zde v diaspoře
mám kabát
mám pleť tak volám Doře
zda růž a ruměnec v mé tváři
neukázal se kvůli stáří
vždyť letos budu míti zas
o rok víc ksicht bez příkras
ale možná že bych mohl zase zčervenat
kdybych krasavici padl do tenat
a styděl bych se kde to žiju
na předměstí města
I can see you
kdo by nestál o můj profil
jsem pohádkový bibliofil
jsem jednooký v městě králů
jsem jednosměrný na oválu
jsem jednoduchý bez obalu
jsem jednotvárný hledač grálu
jsem jednoznačný – měl jsem spálu
jsem jednovaječný mám šálu
jsem jednostejný prach zde v sálu
jsem jedno každému pomalu

Jsem ve městě tak zaostřete
na mě se soustřeď celý světe
mraveneček tam někde z nebe
teď nejsem vidět neb je šedě
jsem navíc v boudě
je mně hodně
jemně dě
že bdě
zde
bezděčně sypu nadávky na vše
potleskem odměníte mě
předtím zazívavše
směřuji tedy k pointě?

Jsem ve městě snad celý život
nemá to zřejmě řádný důvod
pupečník byl mi všeho přívod
teď vím že městský jsem měl původ
není v tom přece žádný rozdíl
zbytečně bych se tady hmoždil
s genealogií
stačí že víno si tu piji
zdaleka – není asi pražské – chápu
jsem tu frajírek z paneláku
a s kořeny

Jsem ve městě
a jsem tu cizí
jak všude
díky televizi
nemám výčitky předsudky
dík internetu
jsem zahořklý chlap proti světu
jsem plný nenávisti vole
jsem věčně dole kvůli vám
jsem chudák když se podívám
jak božsky žijou ostatní
staví si hnízda
lítaj čápi
a já jen se starou se trápím psicí
a s manželkou též strádající
jsem zadušen a škrcen
jsem otráven a drcen
jsem v hajzlu bolí srdce
že město nedalo mi víc
tak nastavím i druhou líc
posměšně zazpívám si rap
trup nerup čistý rub
mých obnošených nohavic

Jen trp mi říká bůh zde dole
i já jsem spadl sem ty vole
rozčiloval jsem se marně
v nebi rozhodli to hospodárně
je prý tam kosmického smetí
příliš každou chvilku tam další vletí
a já to nemám řídit neb
kosmický dispečer
nebeský manažer
řekli mi zkus si zase město
Já jsem toť moje manifesto

Jdu z města domů není zbytí
už stejně neměl bych nic píti
a život nejsou jenom řeči
je třeba můj dům můj hrad vzít ztečí
a zkonstruovat ráj v hnízdě
zastavět plácky v mých zdech
a pojistit vše proti zmaru
jdu z města město za kytaru
a basu bubny ságo hudbu
jdu domů sušit hubu