BARBORA TANKIE

Jsem holka z tanku, přišla jsem k němu už někde na základce. Tak nějak mi padl do klína.

Když mi byly dva roky, tak jsem snědla černobylský houby a zhouplo mi to pochody v hlavě a jak říká muj táta: „Tys byla vždycky divná“.

A někdy v tom mým podivným dětství mi tenhle můj nejoblíbenější pán ukázal, jak se šťourá nejen v nose, ale i rydlem v linu. Ha! To bylo jako zjevení a i když jsem v tom nepokračovala nijak programově, vždycky mě linoryt provázel.

Když jsem se někdy před třicítkou definitivně zbláznila a hledala jsem v pakárně činnost, která by zabavila moje neurotický ruce, byl tu. Byl zase tady a už to setkání bylo jiný, takový nějak dospělý. Žádný nevinný oťukávání, ale posedlost sakum prásk a už tě nechci nikdy pustit.

Tehdy jsem se rozhodla, že se tim šťouráním chci živit nebo aspoň přiživovat, dostala jsem k narozeninám lis (velký, obrovský, těžký a vznešený) a obětovala svou ložnici na oltář tvorby. Tak vznikl ateliér v žižkovskym činžáku, kam si pokoutně hrnu lina ze všech okolních konťáků a po nocích do nich šťourám rydly, ostrými jako břitva.

A když je někdo hodnej a zvědavej, tak ho to po těch nocích učím a i ten lis poskytnu.

Pokud se chcete kochat, všechna moje díla jsou k vidění na webu: barboratankie.blogspot.cz

A pokud si se mnou chcete pokecat nebo si něco vyrýpnout či vytisknout, všechny dotazy směřujte k nejbližší zdi. Pokud neodpoví, tak na: tankieZAVINACcentrum.cz.