POEZIE A. E. CH. 4

/Adam El Chaar/

Pohotovost. Tvoříš svůj protějšek. Teď. V kroji svých myšlenek. Změť. Vlasy si nevybereš, střih si vybereš. Nebo nechat růst, nechat stáří žít. Odposlouchávat myšlenky jako chlácholivý pyroman. Škrtat, stopovat intence. Tančit, ničit tendence.

Ten den D, edice D, dvacátý druhý svazek. The importance of being Earnst. Zaseklý, ale schopný zůstat. She gets high. She´s fucking awesome. Battle trollů. Katr. Blato. Bratr. Razantní rety, threathy. Teatralita, syntax.

Pusť citečky z klece ven. Potměšilý producent vědomí ruší řádky právě čtené svou dezinterpretací, která je zároveň jejich zpracováním ve vaně vědění. Neví. Nevím. Ptám se po zadání a provedení případného protlaku.

Pátek s láskou. Šestý smysl sexu. Sleduješ reakce. Pobřeží majáků, věží. V hlavě běží klišé, ona smutná. Chytrý telefon na stole, v depresi. Chytit za vlasy a spát, spoutaná positivními stíny.

Vážky hoří, ovčák křičí, okleštěné války. Pro ně je báseň autorita, pro mě prožitek. Nezaznamenaný. Tohle je vyjádření marnosti, že to není TO. Jen trapně předstíráme, že je. Ona je šťastná ve svém vztahu. To neznamená, že by neztratila hlavu, ale ani, že by ztratila.

A právě proto se s ní nesmím seznámit, jen snít. Činy jsou ničím ve tváři lásky, náčiním zběha, writera copy lásky. Ona ho líbá a on ze srandy uhýbá, až se bouchne o zeď do ramene a má to tam pak bílé, a pak ji líbá. Vylitý šéf Truňku rejpuje, zmiňuje mě. Úzkost vede do krypt, trip vysvobodit.

Není nic hezčího, než okouzlená holka na zádech. Nořit se se do ní na nádech. Jako mech na berlínských zdech. Vysvobodit, a pak ji vodit a jak! By se ti líbilo, vtělit a nemít, co vrátit. Zapomnění, jen pocit. Procit do pasivity pschického stavu. Nezoufej, ale ani nedoufej. Vždy se objeví, zase se vynoří, všechno! Vyvodí jemnost jméno Temno.

Prázdno. Předchozí pátky byly takové tripové. Páry prchají do soukromí nebo se rozcházejí. Někoho to rozhodí, někoho rozchodí. Totálně nový svět. Potřeba sdělit. Někdy ani nechceš to, co chceš. Je to opice mysli, racionalizace. Vyargumentuje cokoli. Vygumuje tunel. Anuluje termín. Mapa v hlavě. Kam se vrtnout? A komu? Rittbergery, vruty.

Rozmýšlení, smýšlení, vážení, vrážení, alterotace, tribální inkrustace kastroštýlu, kvartální povaha tvého tripu, beat tvého lipu, typu tajskou tužkou. Kdy už opustit myšlenku a kdy ji ještě pronásledovat, hrotit, sát, ztratit? Zase najít.

Poměry se mění, postoje semení. Snad už to nechat být. Nezbavovat se toho, to ani nejde. Nejde vyndat z paměti vdrcené pojmy jako se nejde zbavit substanční závislosti. Jde ji jen nedrásat. Snad je to jasné. Jak bažina.

Hasne léto krásné, krásnější začíná září a končí. Říjen si tě zavolá na příjem. Chci jen říct, že to probíhá nepozorovaně. Nestřídmě se to střídá, přírodně. Hledáš na tom to krásné, na všem. Nebo bys měl nebos zapomněl v preordinované spáse.

Banální botox tvého pervitinu, přikurtovaný k prasamsáře půlminutových vrtů, předtančených preambulí jak v Sarajevu kulí jsi zvůlí. Přinuť ty podrápané ruce pátrat, předjeď peloton svých plicht akcelerací psych.

Turbovzdych. Gradace, pich. Miles Davis. Vše přetav v šeru představ. Deru se na sex jako kýžený serotonin mimotónin. Bez fasád zasítěn jen v okolnostech. Detailní vhledy do dívčích tváří. Divná indoktrinace. Sanace sensace, zdravé lpění, ušlechtilá vášeň.

Kuropění, původ slova zřejmý. Neříkej ne, dej mi. Ne dojmy, dej mi. Vhled. Ne do tváře, jsme v samsáře, v páře strop, mraky, top. Zasnil jsem se. Roztála i zbytky tenkého ledu a teď se top, básníku, nitkys splétal tak dlouho, ažs upletl bič. Bitch v čudu, nebudu Mitch.

Co budu? Všechno a nic. Rozmotám ten proces, zeptám se sám mas kam. Maskám dávám vale, ale váhám neustále. Jasně, to je princip pohybu. Pokus, omyl, omyl je víc. Psycho je pozitivní, stay psycho in the realm of ego. Brutální láska smrti, srdce, slzy, intelignetní, všechny ty negace, MC Loser, pochop ho.

Často se všechno slije. Bažíme kontrolovat chutě, stavy, ale spoje jsou nevědomé, koktejly. Bez zbraní přibitý na kříž fatálního orgáče posledního vědomí v mysli bez práce nech tělo chovat se. Je bůh a ty jsi prach, stařec a moře.

Prastarý nepoměr pramic, jing a jang. Rovnováha, když se vyrovnává, bouří. Osvícení v asketické impotenci celibátu. City, vjemy, trop. Nech ty šémy mladším šéfům. Teď to zní smutně, ale koncentrace ztiší rozserané koncerny. Každé přijetí je vodou na oheň prokrastince. Prokrastinace je Babylón.

Už nejsem smutný, už nejsem slovo. Chci číst v duších a vyznat se v nich z lásky, vysmát skřety krásy, pochválit jí vlasy, poprosit, promiň, mimoň tónin, vlny tvého života, God knows when but you´re doing it again.