POEZIE A. E. CH. 3

Ona, chlast a psaní

když jsem chlastal když jsem nasál
byl jsem nahlas a jel na sál
chtělo to ztišit se jen o něco
tak jsem přestal začal psát
psaní je zaříkávání magický rituál
nic víc ale na to ztišení
je to víc než nic
chlastal jsem protože jsem měl holku
kterou jsem miloval ale schoval jsem
se před ní za sebou a nechtěl pak ani
toho sebe ke kterému jsem se schoval
vlastně jsem se schoval za jednou holkou
která mě objala a tu kterou jsem v srdci choval
jsem zradil protože jsem si v tu chvíli říkal že mě nemiluje tak
jak jsem čekal a taky jsem byl zhoubovaný a opilý a všeobecně taky
ve víru noci a ona se mnou nechtěla
v tom víru spát radši řešit všednosti
tak jsem teda co naplat pořešil to po svým
ale ona mi to pak po svým v tom víru
oplatila já se koukal na star dance a ona se kurvila
(zamlčel jsem pár snad bezvýznamných podrobností)
hlodala ve mně myšlenka že jsem ji zradil a
tak jsem se jí za to její kurvení omluvil
došlo mi že tak to dál jít nemůže a taky nešlo
stáhl jsem se z kůže co se do mě vešlo
sklapl jsem počál a zapomněl heslo
na veslici jsem zahodil veslo pičo
nesnáším básně to uhlazené krájení
veršíků do řádků uhlazené literární manýry
do kterých se marně snažíš naložit smysl
ona ona ona a další hovna vlastně to bylo
všechno jinak proto to píšu abych to napsal
ale stejně zase píšu jen jak to bylo
už se stalo řekl jsem to mnohokrát
časem skrz tu tmu začalo prosvítat
že jsem na ni vlastně chtěl (!) srát
že to nebyla
žádná minela
nebyla zázrak
já nejsem
přízrak minula
každopádně je to pořád něco
o čem se dá psát
do básní
snít o ní i když ji přikryl povlak mojí osobní lži
a srát už na znamení a na čísla
no prostě chci říct
a chce se mi srát
takže už to musím říct
teda napsat
musím
jít
nechal jsem to
jít
a vynořilo se
toho spoustu
že k psaní si člověk musí najít cestu
sám
že tu ženskou vlastně nechcu
sám
vlastně chcu ale nechcu
aby mě viděla
takže jsem daleko nebo blízko
ale nikdy tam kde mě může uchopit
jako já
sám
sebe
nebo chcu
všechno chcu a nechcu nic

chcu mrdat a být panic

a je to všechno minulost
a ta věčná vazba na minulost
ten závazek k nicotě nebo ke hmotě
a nevěra nicotě
skurvení minulostí
skurvení iluzí hmoty
nedůvěra snad strach
z otce i ducha svatého
ah man

Stávek

každý žije svůj osobní život
vyvíjí se svojí osobností
honosí se svými styky
nezdá se ti to
každý jeden člověk si je drahý jak zlato
v tomhle svatém stereotypu se hádáme o vědomí bez přetvářky doteků
tepu do ztracena ty typ bylo bude líp
symbol slovo strach
děs ze světla
sensitivita
výstřední soustředěnost
nejde ji vysledovat
jen vyslovovat
hláskovat novou samotu
stávkovat
buď psát nebo se dívat
buď sát nebo dýchat
ale ne obojí zároveň jako stát a píchat
blok nejde poznat
i zeď může být poklad když je na ní heslo
srozumitelnost může být peklo když není smysl který by neslo
když není význam který by sneslo slovo
utrpení bez odvahy je zlomené veslo
co mělo být kleslo
kotva byla moc těžká
na dno
něha slehla zem
bomby všem
střepy vem si na památku ptáku jeden
jen nezapomeň na modlitbu pátku
napila se a usmála a já už jsem nechtěl
moc jsem chtěl s proudem
moc to chtělo tělo
jednoduše dělo
cíga pro tebe uchovám
nemají už tu magickou moc
nenchci nic jen vítr
fucking básně

Vajb

tři věže tři paneláky tři pole řepky
zelená modrá letadlo zvon ptáky pampelišky
červená bába se psem mě pronásleduje
toho psa paneláky pole podél jdu
po vyznačených cestách je čas
bába mizí v zátočině údolin
večer film s Emmou Watson The Circle
bába věže jež mě nežně hřeje ježek
Tom Hanks krypty v mysli unikly už nikdy
spirály dosud jsem tě nepotkal
nezaplacený obzor
je třeba zviklat sloupy i když
s nimi klekne i elekt – řina, orát
proběhne žena pak srna
sedni múzo ke mně můžu?
jen si tě napíšu bez debat
už neprší schne tvůj sen
živý v těle i v duši
slyší hluší vibrace
mrtvým život
ty a já a teplo vštříc tomu co má být
ty a já a básně snědl jsem všechno
chci jíst jí strčit sykavky duchů do kolen
objem vzteku nezhojen teku
agresi neztratíš ztasíš klacek na zteč
uteč lásko dolů k dálnici
Brumov-Bylnici hranici
uteč řeko se valící
na špici aktivity
jsi ty
blahobyt
začni utíkat ještě dnes než zvlčíš nadějí
zvláčni do své první vážné role
to je tak nádherné tak tak nádherné
zajíc koroptev zpěv Slunce ve vlasech
to je její jméno jé no
jen venčí psa ale vypadá jak spása
moje část která by se po spáse pásla jásá
ale nevykasal jsem se z osidel marna
panna bílým labradorem vítána
jeho pán řve ke mně ke mně

Exit

sexuální sensace tvých dní
se vine kolem ní
víní se jí v duši
rty jí sluší
knihy kalby spousta kund und áj
mohl jsem udělat jen to na co jsem reálně měl
ne snad genetickým ustrojením ale časově přítomně
a tam nebyl prostor pro přehánění
a ona se jala odejít
a já si jalově všimnul že až na tu černou je bílá
vzala za zlatou kliku
a zavřela za sebou

Tajenka

kryt přemýšlím o vědomí každého
vymýšlím jej vymýšlím děj
ale pak se stane jen to
co udělám mimo to
všechno mimotmo
oslovujeme voláme představy
pryč z ráje áj zůstaň stáj
rozluč se s tatínkem
vlep mu velkou pusu
jsi moje křížovka
jsi moje nevystižitelná náhoda
v mém těle v mém tepu
jsi a nejsi budeš
jsi volající na stole a já donášející tě do vedlejší místnosti v pasti svých možností
pak zjistím jestli ještě přijdeš
připluješ
přispěješ do křížovky blížících se zázraků
mých tvých očí
prolnutí nebo promnutí
prozvoň to teplé temno jež míjí
zůstal jsem tu sedět hlídat ti banán trochu hnědší než velvet underground
trochu temno pomalu hltilo den
temno nořilo tmu a kavárnice impresivními pohyby přeskupovala stoly
listy stoletého stromu se líhly do tepla tvých nadějí
už asi nepřijdeš a tak můžu zkoumat svou vzpomínku
kulečníkový pohyb strk biblická postava Onan měla by ses smát
setkáme se v nějakém písmenu
please písmo je víceméně kroužení
měním záměry a tím i minulost a tak
take another little peace of my heart now baby
you say that it´s over baby
don´t say that it´s over now

Sen

unavený životem stereotypem
v noci jsem se tiskl k někomu u jezera
s popínavými rybami
těsný shluk smrků bránil slunci v přístupových rozhovorech
hlava hrozí se skutálet dolů jako uťatá gilotinou
všechno je všílené včetně mě
směr minulost nevědoucnost zamést most
zatrpkla ve vývoji už jen střílela od boku návrhy
ztratila tu pozitivní výztuž kterou to bylo osvobozené samo od sebe
kterou to proudilo neobsažené k dalším cílům
pospolu do ješitné piče jiskrné vázy
bez vědomí zápalu zákeřnosti
zvrátila to přítomnost rozkvetlých mas
rudý kvas zesílená zelenost lesů a keřů a parků
bez zjevného smyslu bez zjeveného
ale stále se jevícího a zjevujícího
každé ráno není možnost spěchat psávat
každé slovo odpadá sláva spása zasévá
jen v oproštění od hrocení bázlivých výmyslů samo to sílí
jen se dožít ještě jeviště
vyhrocený smysl nikdy neměl být
bez viditelné naděje

Nářezák

svobodou se táhne samota
vůně novin doháníš to co bylo
zezadu po krku něco leze něco tebou
nesneseš to zabiješ to něco scén
co tebou tyto city ceklo?
vysvléklo vyměklo přeplo předpeklí
tvé vlastní city civí
čerstvě konečná záplata
někdy ta samota nese jména
květy krize ty psí patvary
pokoutní šílentsví hypsterie
vnitřní třenice víra zpěv časosběry
stěry sněmy snímky s ní mi bylo nějak a
nějak bude blude navázat kontaktík
kolik je rodin? ven nebo dovnitř?
není to to samé? toto?
postmoderní afterparty
vzrušení tě zvrhne nebo ne
záleží na mně
na někom na něčem

Kino

„Kam jdeš?“
„Byl jsem v kině.“
„Jako venkovním?“
„Vnitřním právě. Ani jsem neviděl ohňostroj. Byl dobrý?“
„Já jsem viděl jenom konec. Ten byl hodně dobrý.“
„Konec byl určitě nejlepší.“
„Kam jdeš?“
„Do auta.“
„Kam?“
„Do outa.“

Mantra

„To je ono?“
„To je jedno?“
„To je ono?“
„No.“
„Tak to je jedno.“

Dávej

zgayený girlandami tvého beatu trpím bachrat
v sesterském systému svalen stíny
schvácen snímán viděn
mně se líbí ta vlevo aj ta krajta
viskózně zbídačený vitrínami vjemů
ridikulózní Magritte renomovanýma rukama zapuštěn v popové pokoře
pestrojiný sitár visí v odhlučněné Číně
čarolibá čest zametená do tváře
tvoříš teror hoříš horor
hranice pohnutí v pokoutném příkrovu
pařáty přijímají vítají v transu
myslíš že ju chcu?
myslíš že ju znám?
pauzuju
nazuju nahotu nepokrytého ničemna
přemýšlím zda onen chápe
chápe se tendencí v týdenní demenci dominanci něžna
ne že zkapeš
láska nemá vady a proto ji chápeme
jediná její vada je smrt ale
smrt je též svoboda páč bez ní by láska vládla a
láska nesmí vládnout
nesmí nezměrně nesmí a nebude
osude blude deluze dobude den
dost bude všechno bude dost deluze
důvěrné divany chci s tebou chystat chinin
vychytaný chinin jsem talentoffaný o tom není pohyb
kočár pod stolem odpal baseball svého brka
neznáš základní termíny
když jsem nadržený slovo termíny mě vzruší
kam to všechno spěje? sípavě
před zrcadlem jsem na tebe zapomněl
spřízněná realita ritualita torentů
prolnutá realita přítomné pasivity a
přílišné aktivity co se týče přeplesku dráty
kde jsou lásky? a možnosti
kde jsou lidi?
zdejchli se do zářivých děr
dejchej zvládej dávej
dej to je to přirozený
děj tvého stínu splývej
spínej vzpínej se trpce
vyžehnej mě k jižní stylnici
come on nasrat na piče
ještě dnes krása
rádoby chytré sračky
až budeme blízko nízko
bříško prstu na bříško kundy
kéž bychom mládli
mládli do dáli
byli bysme ďábli
byli bysme to dali