POEZIE A. E. CH. 2

1

čte a venku prší
provazy deště jak se říká
čte a já žeru třešně
kůže vlhne okap stříká
držím bobříka čtení
předstírám že není
mým předmětem
že není
scénou prochází osten
tativní asociální týpek Na shledanou
a ona Na shledanou ledabyle
mně nedá ani pohled
neotevře kanál
možná o mně něco slyšela
možná o mně neslyšela nic
nevadí
odchází slečna která seděla vedle ní
byla víc původní Nashle
tentokrát odpovím já Nashle
a teď šeď hlad zeď
sklad nepotřebných chvil do kazajky nevědomí
vytrhl jsem si klíště
dal ho do hrníčku
vyvezl za město
zastavil na zastávce
hodil oboustranný blinkr
vystoupil
cestu mi zastoupil
vlahý vánek puzení k plození
otočil jsem číši do trávy
vrátil se za volant
nastartoval
hodil jednostranný blinkr
jel a přemýšlel jak se Dušek snaží osvobodit
jak se snaží sebe zplodit
jak ho osvobodilo až vědomí že je pozdě
vědomí pozdě
jsme neporaditelní
na jeho tváři se rozhostil oboustranný úsměv
vědomí pozdě
průmět rozkoše vlajkonoše velekocoura
začalo hrát Falling slowly
houpla nohou a patnáctka přišla poprsit o dvě deci bílého
take this sinking boat we still have time
ta co jsem jí napsal pst sto kafkovských volopisů
kouří na pavlači a dým stoupá nerovnou do zeleného kaštanu
procezen jím se vrací nějakým procesem cialis prices

2

smaž schválně sviť
pocity smyčky
jsi oblouk
jsi dívka
chci cítit co cítím
chci nítit
znamení odezní
vejdi
oživ noc těch co chtějí chtít nocí znít
dýchat vánek co sní skrz větvoví gingka
domyslet tě vtipem a jít za tebou v křivkách kmenů
vynořit se jinde jeden
přál bych si nerozprostírat se ale někdy si neuvědomím to sání z druhé strany kdyy je scéna plná oranžových balónů
věřím v smysl savých symbolů
dosud je potřebuješ
z mé strany asi všechno

neviditelnost

když se zastavíš tak už to není ono
když o tom přemýšlíš
vidíš víly jen když míříš k cíli
když si dlouhou chvíli krátíš dlouhou mílí
obrazy se v následnosti svíjí
vyvíjí
když se do sebe sdílné díly vryjí
splíny se slijí se stíny zmijí
když se tvoje touhy bijí
když se vybijí sliby
nezbyde než kdyby
když se stromy brání a pták váhá
když žiješ v módu aha
když vlastně víš ale pravda se zdráhá se ti nastínit nahá
když tvá duše odstíny soumraku mrhá
vrhá se v náznaku druhá a tvoje dojmy jsou kruh a mraky taky
pára v těch opilých korábech sotva postřehnutelně mění tvar
přijímáš a opouštíš inspiraci
vracíš se k informaci
druzí se točí v kruzích a to jsi ty
ty ten rytmus nevyhnutelné samoty
ty ta nahota náhlých projekcí
ty ta víra kterou slibuješ
ty ta zbytečnost toho co žiješ
ty ta nevratnost toho co trpíš
ty ta diverizta
ty ta Peťa na kole s bagetou a kukřicí
úžasné mraky co?
jo právě tady haluzím
zkus moje brýle
ne realita je vždycky lepší
nepsals teď v parku?
kdy?
tak před hodinou
kupodivu ne ale hodně tady píšu teď taky právě
budeš tady dneska?
je to kdyžtak na adamel cézet
budeš tady dneska adamel cézet?
asi jo adamel cézet
tak já musím jet tak zatím
adamel cézet
ty ta krusta stárnoucích barev
ty ta vždy jiná perspektiva
ty to že nejde postihnout to co to je protože všechno připomíná něco jiného
být pojítkem těch chvil
být v nich jako velký otazník
jako chcaní nad které není
prostě to necháš vyplynout
auto může být meditace ale musíš do něho sednout vyklidněný
ser na konvence konotace platany a jilmy
je to celé jeden velký vilný patos
josefíková gestikuluje megamrak zšed (co? nic) jak atomový hřib
myšlenky zastíní pohled té kterous chtěl
v tu chvíli chceš zahodit tu metaforu na život v níž se lopotíš
ale nakonec ji jen zrestauruješ v lepším případě ale co je lepší případ?
co je cesta co je cíl co je dobrý příklad?
co je cit a co je líbat?
když chceš moc nějaký být nemůžeš se hýbat
když tě pak někdo spatří a chce píchat můžeš leda do polštáře kýchat a ráno sám snídat což chceš i nechceš můžete se střídat
to je můj neviditelný výklad
můžeš se mi smát nebo mi nějak říkat