NARYCHLO O WITTGENSTEINOVĚ KRABIČCE

/Radim Šíp/

> Datum: 02.06.2015 07:48

> Předmět: Re: Dobrý den pane doktore Šípe, možná, že jsem vám již v souvislosti s L. Wittgensteinem psal:

Dobrý den,

nevím přesně, jak to myslíte s tou přípravou. Snad Vám těch několik strohých řádků trochu pomůže.

Wittgenstein o brouku v krabičce píše v rámci problému, jak slova získávají svůj význam, který je poté možné sdílet s druhými prostřednictvím jazyka.

Využívá zde fenomenálního děje (děje, který není sdílen, odehrává se pouze v mozku/mysli jedince) – pocitu bolesti.

Bolest máme, ale nikdo jiný ji sdílet nemůže.

Říkám bolest, ale nikdo není schopen prožívat moji bolest způsobem, jak ji prožívám já, v kvalitě a s intenzitou, v jaké a s jakou ji prožívám.

Když užíváme slovo bolest, mluvíme o tom samém? Jak to víme?

Wittgenstein: V podstatě nevíme. Je to jako s broukem v krabičce, jejíž obsah nikomu neukážeme. Jedná se o jazykovou hru, která v dané životní formě (situace, kdy se o bolesti většinou mluvívá) vede k nějakému jednání, jež je komunitou bráno, jako jednání, které je přiměřené situaci bolesti určité intenzity. (Tento vztah mezi jednáním a významem je v neustálé restrukturaci – význam slova je měněn ve vztahu k jazykovému společenství a jeho zvyklostem, přesto si zachovává jako většina důležitých slov jistou velkou míru stálosti. Na této proměnlivé stálosti je založena
schopnost komunikovat prostřednictvím jazyka, ale i gest).

Wittgenstein vnímal jedince jako zcela odděleného od ostatních. Stále ještě v intencích modernity a důrazu na subjektivitu, která nemůže být sdílená.

Ovšem životní forma není libovolná. Může se lišit sice výrazně společenství od společenství, přesto má své hranice dané naším tělem.

Naše tělo je součást komplexity kosmu. V kvičení prasete zavěšovaného na hák za zadní nohu slyšíme hrůzu. V kňučivém vytí psa se zlomenou páteří slyšíme bolest. To, co u toho vidíme, aktivizuje naše nejhlubší zkušenosti obdařené zárodky významu slov.

Žádná krabička není úplně zavřená.

Tělo je klíč.

S pozdravem, Radim Šíp.